Milí rodiče, v minulém týdnu, přesně v úterý 26.12. jsme měli po roce opět milou příležitost společně přivítat adventní čas. Ve waldorfských školách a školkách je zvykem zahajovat advent adventní spirálou a ani u nás tomu nebylo jinak. Tato spirála je pro nás nádherným obrazem cesty do vlastního nitra. Tuto pouť jsme již započali rozvinutím svých kvalit v oblasti vůle (svátek Sv. Michaela), cítění ( svátek Sv. Martina) a poznávání (svátek Sv. Mikuláše). Následující čtyři týdny jsou intenzivnějším pokračováním této cesty. Hluboko ve svém nitru máme nyní možnost nalézat velké světlo, a toto světlo vynést na povrch – prosvětlovat sami sebe, své okolí, své milované a celou Zemi. Toto jsou dary, které můžeme o Vánocích nalézt každý z nás.
A jaký příběh nám spirála přináší? Přináší nám poselství o Marii, která putuje dlouhou cestou a spirála nám nabízí možnost se k její pouti alespoň na chvíli přidat.
Věnec, na něm čtyři svíce,
těšíme se na Vánoce,
každý týden jednu svíčku zapálíme pomaličku.
Světla bude přibývat,
my se budem usmívat.
Víte proč? Já už to vím:
narodí se boží syn.
Vánoce jsou protějškem svátku Svatého Jana. V létě se vše otevírá světlu, aby přijalo sluneční teplo a světlo. V zimě toto otevírací gesto přechází v gesto uzavírací, tvořící vnitřní prostor, aby v něm mohlo zazářit vnitřní slunce. Od smyslových výšek k duchovním hloubkám.
Advent znamená “příchod”, očekávání přicházejícího. Je to nálada obetkaná velkým tajemstvím. Sluneční světlo téměř pohaslo, namísto toho přibývá světla uvnitř nás. Všechny vnější vjemy utichají, aby uvnitř mohlo něco klíčit.
A my Vám, nám všem přejeme, abyste stejně jako v dětství dokázali i o tomto adventním čase najít své světlo, vnitřní klid, aby Vám daly okolnosti možnost se uklidnit, zpomalit, abyste jako ty vaše děti procítili to tajemno okolo. Jděte spolu pomalu vstříc všemu krásnému, co přijde za čtyři týdny. Vnímejte jak světlo v této době působí víc než kdy jindy. Toto je čas tmy a světla. Světlo doma pomalu přibývá, roste. Jeho plnosti se dočkáme o Vánocích.
